Srovnání dvou nástrojů, které někdy mohou znít dost podobně…
LEVÁ RUKA a BAS
Pokud se kytarista snaží zahrát klavírní skladbu, je nucen k mnoha kompromisům – řadu tónů musí vynechat nebo je i nahradit v jiné oktávě. Zásadní rozdíl je ve způsobu hraní basových tónů. Zatímco u klavíru je pohodlně hraje levá ruka (navíc s prodloužením tónů pomocí pedálu), na kytaře se musí držet basové tóny (tak dlouho, jak je třeba – u kytary tóny rychle odeznívají) spolu s tóny, které tvoří melodii, případně další akordické tóny. Skladby jako např. Entertainer (od S.Joplina) jsou pak velmi obtížně hratelné – zejména pro levou ruku. Pokud jde o jiné hudební styly a kytara hraje v kapele, každý nástroj má svůj part – doprovodná hraje akordy, sólová melodie a basová basové tóny akordů. Díky tomu pak celek působí přirozeně a uvolněně.
NEAKORDICKÉ TÓNY
Pokud hrajeme akordy na kytaře, jedná se o fixní hmaty, které se drží standardně stejně. U klavíru je to mnohem rozmanitější – zohledňují se daleko více neakordické tóny. Např. když budu hrát akord Cdur a v melodii bude tón d, budu jej hrát jako součást tohoto akordu. Ve skutečnosti by se jednalo o akord Cadd9, ale to se většinou nezapisuje (pokud ano, vytváří to spíš zmatek). Tón se může objevit jen krátce, na zlomek taktu. Např. v písničce Šaškové počmáraní se tento přidaný tón objeví ještě v akordu Dm (tón g) – tedy jako Dsus7/4:
ROZKLAD AKORDU – SEKUNDY
U klavíru je přirozené zahrát tóny stupňovitě za sebou (c, d, e, f, g). Na kytaru je samozřejmě také můžeme zahrát, ovšem už ne v rozkladu, tak aby přeznívaly. Takže pokud chceme hrát na kytaru klavírní skladbu, kde se tyto sekundové postupy (po celých tónech) vyskytují, musíme počítat s dalšími kompromisy.
ROZSAH TÓNŮ
Klavír pochopitelně disponuje velkým tónovým rozsahem – na rozdíl od kytary.
Příklad – kytarová úprava Largo od A.Dvořáka „POPULAR CLASSICS OF THE GREAT COMPOSERS – VOLUME 1“, aranžoval Jason Waldron:
Úprava je v Cdur, což se dobře hraje, ale jakmile dojde na pasáž, kdy melodie stoupá nahoru (od c3),
upravovatel to zapsal o oktávu níže, aby se daly hrát i basové tóny. Což není zrovna šťastné řešení, vzhledem k tomu, že melodie má mít gradaci, která je tímto narušena ne-li zrušena úplně.
NEOBVYKLÉ AKORDY
Některé písně vypadávají z repertoáru kytaristů jen proto, že mají akordy (Cm,Bdur, Esdur, Gdim, Gmaj), které buď kytarista neumí nebo jsou hratelné pouze s hmatovou příčkou, tzv. barré – což je pro necvičené prsty obtížné a často bolestivé. Naproti tomu na klavír se tyto akordy dají zahrát vcelku stejně jednoduše jako ty ostatní – není potřeba vyvíjet zvláštní sílu na zmáčknutí.
REPETOVANÝ TÓN
Na klavír se hraje rychle se opakující stejný tón poměrně obtížně (prst se musí rychle zvednout a udeřit), kdežto na kytaru zas mnohem pohodlněji díky rychle se střídajícím prstům – např. technika tremola. Písně, ve kterých se tedy takové tóny vyskytují, mohou být problematické na hraní.
TRANSKRIPCE
…Klavírních skladeb – neboli přepis do kytarové podoby je mnohem častější než naopak:
Uvedu příklad dvou španělských skladatelů-klavíristů, jejichž některé skladby se ujaly především v kytarové podobě:
Isaac Albéniz – Asturias
Enrique Granados – Vals poetico, Oriental (12 danzas españolas)
SVORKA – JEDNÍM PRSTEM
Svorce u kytary se říká barré – je to zmáčknutí několika strun jedním prstem (většinou ukazovákem). Podobně u klavíru hrajeme palcem dva tóny vedle sebe (sekundu).
HARMONICKÉ POSTUPY
Oproti klavíru jsou u doprovodné kytary postupy, které by jinak byly v klasické harmonii nepřípustné, tolerovány.
Např. paralelní výměna nepříbuzných akordů jedním barré hmatem (F – G – Am). Klasická kytara se naopak snaží být co nejortodoxnější a dodržuje kl. harmonii až na hranici hratelnosti. Někdy i na úkor zvuku – např. basový tón na melodické g struně – nezní přesvědčivě – přesto je používán. V lidových žánrech jako je folk, country a blugrass se technika a způsob hry vyvíjely spíše podle přirozenějších kritérií hratelnosti a zvukovosti.
SPOJOVÁNÍ TÓNŮ A AKORDŮ
Kytara nemá pedál, takže pokud pustíte strunu-zvednete prst, ozve se ticho. Na rozdíl od klavíru, který díky pedálu může jednotlivé tóny (akordy) spojovat – vázat.
BARVA TÓNŮ
Klavír nemá žádné tzv. prázdné struny, takže zvuk je stále celistvý. U kytary je třeba brát v úvahu, že některé struny se mačkají a jiné ne – a to vytváří rozdílný zvuk, odlišnou barvu. Toho se často využívá k dosažení kontrastu. Na druhou stranu si musí dát upravovatel nějaké skladby pozor, které tóny budou na prázdných strunách a které se mačkat, aby některé tóny „nevyčnívaly“ více, než jim přísluší (prázdné struny mají jasnější a průraznější zvuk).
KYTAROVÉ „NASCHVÁLY“
Mám na mysli záležitosti, které nejsou nezbytně nutné, a přesto se vyžadují. V zájmu „stylovosti“ a také zažitého programu mysli, že tak se to hrálo vždycky a tudíž tak je to nejsprávnější.
V době renesance, které vévodila loutna, nebylo ladění ustálené tak, jak ho známe dnes u kytary. A proto, když hrajeme nějakou skladbu z této doby, přelaďujeme u kytary některé struny – konkrétně strunu g o půl tónu níž, tedy na fis. Je to dost výrazná komplikace, protože to rozhodí doposud mechanicky naučený systém orientace na hmatníku. Nezbývá, než se takovou skladbu nadřít na zpaměť tak, aby mysl nekomplikovala situaci. Podotýkám, že na konzervatoři to bylo vyžadováno mým profesorem, přestože skladba by se dala zahrát i bez přelaďování bez nějaké zvukové újmy (Melancholy Galiard). Navíc se většina těchto loutnových skladeb hraje s kapodastrem (kvůli napodobení zvonivého zvuku loutny), což je další komplikace v orientaci.
Další techniky, které jsou spíše doplňující a ozvláštňující, ale ne nezbytně nutné:
Tremolo, hra v oktávách.
Je smutné, když kvůli obtížnosti těchto technik si skladbu nemůžeme zahrát.
KLAVÍRNÍ „NASCHVÁLY“
U klavíru jsem toho moc zatím nezaznamenal (pokud nepočítám spoustu přidaných tónů k melodii kvůli plnějšímu zvuku). Ale hra v terciích v rychlých hodnotách (šestnáctky) mi připadá neúměrná výsledku. Vyžaduje to totiž velkou virtuozitu – ruka musí být maximálně rychlá a uvolněná. Pokud to tak není, rychlé noty nezní vůbec uvolněně a hbitě, ale těžkopádně. Vždy tedy raději zvolím jednohlas.
PŘIZNÁVKA V DOPROVODU + MELODIE
Zatímco klavír může v levé ruce hrát přiznávkový doprovod neustále, kytara musí pojmout obé najednou. A tak se může stát, že se melodie kříží s doprovodem a je nutné tento doprovod o některé tóny ošidit. (Valtz od Šostakoviče)
STŘÍDAVÝ BAS
Jak u klavíru, tak u kytary není nutný. Pokud tuto techniku někdo netrénoval, lze hrát doprovod i bez něj.
LEGATO
U klavíru zní jinak než u kytary, kde se hraje „přiklepnutím“ nebo odtažením prstu levé ruky. Pravá ruka následný tón tím pádem nehraje. Používá se zejména v rychlých bězích, když chceme dosáhnout co nejplynulejší hry.
