Nedávno jsem shlédl sugestivní film „Americká zvířata“ , ve kterém zněly písně Donovana a Cohena a nakonec Rodrigueze, kterého zná málokdo. Uvědomil jsem si, že mezi výše uvedené folkové bardy zcela zapadá. Kvalitou hudby i textu, citlivou orchestrální instrumentací, náladou 60-tých let.
Ještě před pár lety jsem netušil, že tento člověk existuje. Změnil to až dokument „Pátrání po Sugar Manovi“ z r. 2012. Bylo to jen těžko uvěřitelné, že se něco takového mohlo stát. Obyčejný stavební pomocník z Detroitu natočil dvě skvělá alba, která mohla dobýt svět. Že se tak nestalo, je zcela nepochopitelné. Na mnoho let upadl do zapomnění a až tento dokument ho vrátil znovu na pódia. V izolované Jihoafrické republice jej však zbožňovali jako právoplatnou světovou hvězdu. Jeho jihoafričtí fanoušci věřili, že zemřel hořkou smrtí a pravdu zjistili až po skončení režimu apartheidu díky internetu. Film sleduje cestu dvou jihoafrických fanoušků, kteří se rozhodli zjistit další osud svého idolu. Našli ho žít v zapomnění a pracovat na stavbách v Detroitu, odkud ho dovezli do JAR na triumfální koncertní turné.
Myslím, že tenhle úžasný a smutný příběh ukazuje, jak mylné může být přesvědčení, že jen to, co se objevuje v médiích a těší se plné podpoře, je kvalitní.
